Do Klokánkova

Na Zélandu jsme okoukli, co se dalo, proto bylo potřeba najít si nějaký jiný objekt našeho cestovatelského zájmu. Jsme v Klokánkově!! Tedy v Austrálii. Jsou 4hod ráno a my už tady na letišti v Melbourne čekáme 10 hodin a ještě nám do dalšího letu do Alice Springs 4 a půl hodiny zbývá. Kdyby někoho zajímalo, co všechno se dá za 10 hodin na letišti dělat, tak tady je výčet našich aktivit: cesta od terminálu domácích letů 1 k terminálu domácích letů 4 přes terminál zahraničních letů – 4krát, návštěva toalet – nepočítaně, návštěva „Hladového Jacka“ – jedna, čekání ve frontě na dva hamburgery – nekonečná, počet shlédnutých dílu seriálu How I met Your Mother – dva (pouze – pak mě přepadl spánek), polohy příjemné, nebo alespoň přijatelné pro spánek na plechové děravé lavičce – mnoho, rozbolavělé svaly na těle  brzy ráno po těžké noci – všechny a možná ještě něco navíc.

Včerejší cestovně balící den byl značně hektický. Probudili jsme se před Hamishovým (ten chlápek, co nás v rámci couchsurfingu ubytoval na začátku našeho pobytu) barákem a vyrazili se dovnitř nasnídat. Hamish nás totiž hostil znovu. Bohužel to hostění pojal ve velkém, takže je dost často zmaten, kdo mu má zrovna přijet a kolik lidí má přijet a kdy. Takže krom toho, že byl trochu zmaten, kdo jsme a co tam děláme, když jsme přijeli, zřejmě druhý večer zapomněl, že nás ještě hostí. Dveře do kuchyně na noc zamkl, takže se žádná snídaně nekonala. Vyrazili jsme vyprat do prádelny povlečení a pak zpátky před domem jsme na trávu před auto vyložili celý obsah našeho vozu a snažili se ho roztřídit, probrat a přeskládat do batůžků směr domov a směr Austrálie. Více méně nám toho moc venku mimo batohy nezbylo, ale jsme dost zvědaví, kolik naše krosny na cestě k domovu budou vážit! :) Pěšky jsme se vydali na zastávku letištního autobusu, na který jsme museli zuřivě mávat, aby nám zastavil, ale zastavil a dovezl nás na letiště. Let trval nekonečné 4hodiny, prošli jsme úspěšně imigračním, dostali razítko do pasu a jsme tu :)