Jablečná sezona ukončena!!!

Tak a je to za námi, hurááááá!!!! V pátek nastal ten slavný den, kdy jsme porovnali jablíčka na vršku našeho posledního binu, odevzdali jsme kleštičky (my jsme totiž poslední dvě odrůdy jablek štípali kleštičkama štípačkama, aby na jabkách nezůstávaly šťopky a nepopíchaly tak další jablíčka v kupě … a bylo za to až báječných 45$!!), rozloučili jsme se s naší věčně kontrolující kontrolorkou Leigh a asi nejlepším traktoristou, co jsme tady potkali, Erinem (oba byli značně dojatí a tvrdili nám, že jsme byli děsně dobrý) a vyrazili nahnat někde ve městě Glena. Tomu jsme vrátili vaky (konečně máme zas v Egonkovi trochu místa a méně smradu), potřásli si pravicí, poděkovali a bylo. Naše zemědělná praxe v Napier tím byla skončena. Oslavili jsme to tím, že jsme vyprali, na co jsme přišli (takže dvě plné pračky k prasknutí) a už za tmy se naložili do místních venkovních lázní. Byla to paráda, teplá voda, co nám bublala na záda, nasvícené bazénky, venku osvícené stromy na promenádě (tady zřejmě vánoční světýlka nesundavají) a na obloze nad móřem měsíc. Povečeřeli jsme v Burger Kingu (jo, je to prasírna, ale v 9 večer, kdy jsme konečně měli čas něco pojíst, nebylo už nic jiného otevřeno). O půl desáté jsme opustili Napier a vyjeli směr Taupo.

Než se dostanu k tomu, co bylo na programu v Taupu, musíme vás omráčit finální statistikou!! :)

Tedy…za celou dobu jsme načesali 301 binů jablek (to ostatní jako broskve, švestky a kiwi se od poslední statistiky nezměnilo), což znamená 144 480 kg jablek, tedy 72,24 tun na každého. Vysypali jsme dohromady 7224 vaků a to všechno bylo tak plus mínus dvě tři jabka 722 400 jablek!! :) Nasbírali jsme 6 kamionů jablek a jeden bin! :) Takže z toho podle nás plyne, že si zasloužíme dovču!! :)

A na tu hnedka zítra z brzkého rána letíme. Právě teď frčíme autem směr Auckland, kde ubytujeme Egonka na parkovišti hlídaném, sbalíme si batůžky, když to ještě stihnem, zkusíme vyměnit tongánskou měnu za zélandské dolary a ráno tradá!!

Jenžto si nebudeme brát notebook, nebudeme vám psát (vy nám taky totiž zrovna moc nepíšete – teda až na maminky, ty mají pochvalu)!! :) Ale jen tak pro představu, tu je malý itinerář našeho pobytu. Hned jak zítra asi tak po třech hodinách letu dorazíme, posečkáme chvíli na letišti a poo odlétáme místním letadélkem na souostroví Haaipai, kde se budeme vynacházet zřejmě na hlavním ostrůvku skupiny Lifuka Lifuka (je tam město Pangai – pro ty, co již berou k ruce atlas, globus, či Google mapy). Tam plánujeme projet ostrůvek, přejet po mostě na ostrůvek Foa nad ním, když zbude čas, možná navštívit i ostrůvky kolem jiné. Půjčíme si na to bicykel, kajácu a tak. V pátek brzo ráno se letounem vrátíme zpět na hlavní ostrov Tongatapu, kde bychom měli být v 11. Budem tam muset splašit nějaký rychlý taxík, co nás převeze na sever ostrova, kde nám v 12:30 jede trajekt na eko ostrov Eua, kde strávíme víkend v rodinném hostelu paní Tainy (již jsem si s ní dopisovala, prý tam můžem baštit všechno exotický ovoce, co jim roste na zahradě zdarma). Na Eua je tropický prales a jezírka a jeskyně a taky tam je v sobotu domorodá diskoték, kterou prý rozhodně musíme navštívit (to psal jeden Němec couchsurfer, co u Tainy taky bydlí). V pondělí ráno Euu opustíme a do pátku 28.4. budeme prozkoumávat ostrov Tongatapu. Kde tam budem bydlet ještě nevíme. Když nás nebude chtít nikdo na couchsurfing, zřejmě v nějakým hostelu, nebo třeba u nějakého pohostinného domorodce :)

Tak asi tak naše dovolenka na paralýze!! Záviďte, myslete na nás, ať nám tam moc neprší a ať mě nekousne nějaká ta malá bezzubá barevná rybička do palce u nohy, až se tam budu se svou sadou malý potápěč obdivovat krásám podvodního korálového světa!!:)

Vám paní zima řekla pá, tady už se na ni všechno chystá. I my. Obepsali jsme všechna zimní střediska a na Mt. Ruapehu (což je sopka) nás pozvali na pohovor. Já byla včera v Taupu, Toma to čeká hnedle, jen co přijedem z Tongy. Když jsem tak seděla na recepci hotelu, kde se pohovory konaly, tak jsem si tak vzpomněla že jsem si ani neráčila přečíst, o čem všem vlastně ta moje pozice „barista“ je… :) Ale na pana Jeremyho jsem se zazubila, on byl nadšen, slíbila jsem mu, že i přes to, že mám praxi s vařením kávy jen z automatu (postavit Mc kelímek před Mc mašinu a zmáčknout Mc čudlík – v Mc Donaldu), tak jsem děsně šikovná a všechno se naučím. Pak jsme si tam vykládali o našem Egonkovi a pak mi ten pán prostě řekl, že mě chce v týmu a že ta práce je moje!!! :) (žádný čekání 2 týdny na výsledek). Takže teď už jen počkat, jak dopadne Tom. Tak držte palec!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

No a to je asi tak všechno, co jsme vám teď chtěli napsat za novinky. Trochu se mi začíná dělat nevolno, jak si tak za jízdy kompjůtruju a právě snědený kebab by snad raději měl zůstat tam, kde je!! :)

29.4. jsme zpět a napíšem, jak jsme se měli!!!!