Milford Sound

Dorazili jsme do kraje fjordů, ledovcových vrcholků hor, nádherných vodopádů, průzračných řek, mnoha trekových možností a míst kde je snad to největší množství Sandflies mušek. Je to oblast kde 220 dní v roce prší. Takže nám co? Prší!!!

Celá tato oblast je Národním parkem Fiordland, takže se tu blbě nocuje „nadivoko“. Ale něco nacházíme a čekáme do rána na stav počasí, protože chcem na parník a jeho jízdu skrz fjord. Máme vyhlédnuto, že v každou středu, sobotu a neděli mají na určitý typ jízdy v akci, pokud se rezervuje přes internet. A zítra je právě středa, tak toho chcem využít. Probuzení je do stejného deště jako usnutí, ale jedem do Milford sound obhlédnout situaci. Když nebude parník, tak půjdem aspoň na nějaký menší trečíček. Na známý Milford trek nemůžem, protože rezervace jsou volné až v půlce února pro 3 lidi. Potkáváme naše kamarády z Izraele, kteří chtějí na trek na Gertrude saddle (i my o něm uvažujem, protože by měl být technicky vybavený lany a mohlo by to být zajímavé).

Cesta do Milford Sound patří do UNESCA. Je to úžasná panoramatická silnice s mnoha výhledy na tyčící se kopce. Už nám tolik neprší a oblačnost se zvedá, ovšem úplné vrcholky stejně nevidíme.

Po cestě je i jeden silniční tunel (na NZ první dlouhý tunel, tak proto takový zážitek), který je vybaven semaforem s 15ti minutovým intervalem. V pauze na zelenou je čas pofotit vodopády, které letí od ledovce a taky odrzlé papoušky Kea, kteří si z nikoho nic nedělají. Zrovna potkáváme tři, kteří obsadili jednu dodávku a vesele si trajdají po střeše, po předním okně, po stěračích, zrcátkách,…atd. (zrovna teď, když o nich píšu slyšíme pronikavý zvuk tohoto neřáda a čekáme jeho brzkou návštěvu. A je to tu. Přistál a už nám obchází Egona. Je tak oflákej, že se ani blesku z foťáku nebojí. Jakmile otvíráme dveře tak se chce nacpat dovnitř. Po zavření dveří odchází oklovávat přední kolo, teď skáče na kapotu, zrcátko a oklovává nám clonku proti větru. Vrcholem je ovšem skok na střechu a obrovský rambajs, který tvoří drápama a kroužkem co má na pařátech. Opravdu nám dělá radost :) )

Milford Sound není nic jiného než parkoviště, dva hotely a terminál pro odjezdy lodí. Fungují tu 4 společnosti se svými „parníky“. Bohužel tu není signál, tak nemůžem rezervovat tu levnou akci na loď. Počasí se umoudřuje a tak vybíráme společnost, která má cenu 63$ za 1:45 hodiny na osobu. Moc lidí nejede a tak máme všude dost prostoru. Po cestě je zdarma kafe a čaj. Na palubě je monitor se snímkama ze sonaru, zeměpisná poloha, výška, rychlost, kurs, datum atd. Je možnost jít i ke kapitánovi a dívat se od něj z můstku a poklábosit s ním. Stále je dost oblačnost a sem tam se spouští déšť. Výhledy jsou i tak nádherný!!! Plno vodopádů, strmé fjordy, kusy ledovců na vrcholech,…………. No paráda. Sem tam jsou k vidění tuleni. Ovšem delfín a tučňák nikde :(. Musíme počkat jinam. Na dva obří vodopády kapitán s lodí najíždí přímo až pod ně. Slušná sprška pro lidi co jsou na vyhlídce a ne uvnitř. Tak jsme byli taky na vyhlídce :). Na cestu doporučujem hadřík na čištění brýlí pro sušení skla objektivu.

Při zpáteční cestě nám i na chvíli slunce vychází a tak je o malinké kochání navíc.

Zážitek to byl velký i při nepříliš pěkném počasí. Třeba nám to ještě vyjde až bude slunečno.

Jen teď váhám, zda jít na záchod, aby se k Terezce do pelechu nenacpal Kea v době mé nepřítomnosti :).