05.12.2010 23:06

Pekelně parádní víkend

Tak konečně!! Konečně jsme se dopracovali k tomu, abychom nějak užitečně a smysluplně strávili naši vzácnou neděli….

Ale abych nepředbíhala… Ještě je tu pár významných maličkostí, které prý nesmím zapomenout zmínit.,

Takže: máme záchod!!! :) Jak pěknej, to se jukněte sami na fotkách. (pokud ještě nejsou, co nevidět přibydou – jen co se dostaneme na rychlejší signál)

Máme holinky!!! A já mám epesní s ambulancí, policajtama a hasičema!! :) Dětské velikosti byly ve slevě!! Ono nám totiž v tomto týdnu párkrát v noci zapršelo a to potom byla práce neskutečným požitkem a celý den v mokrých botách nepopsatelným zážitkem. Takže jsme se rozhodli plácnout se přes kapsu a utrácet peňouze taky za něco jiného než jen za kus žvance a zakoupili jsme botky gumové.

Novinky pracovní jsou veskrze pozitivní (ťuk ťuk ťuk). Pondělí a úterý jsme ještě škubali jablíčka za hodinovku, od středy nám začala práce na konrakt, tedy jsme placeni od kusu (stromu). Začali jsme všichni makat na stromech za 2 dolary jak prdlý, abychom si skoro hned byli schopni vypočíst, že se stěží dobereme 60ti dolarů za den. Když tu madam Šuplera po obědě přiskotačila a oznámila nám, že nám dohodla lepší cenu – 3,5 dolaru za strom…. A to už byla jiná!!! Za našich 75 stromů jsme si vydělali víc, než na hodinovce a byli jsme spokojení. Stejná situace se opakovala i následující den, kdy jsme makali na obřích stromech za 5 dolarů a kdy se cena zvedla na 6, už to bylo lepší!! :) Takže abych to shrnula, výplata bude asi zatím nejvyšší, co byla!! :) Šupléra od té chvíle, co děláme na kontrakt vůbec neprudí, kvůli nám se dokonce od svého českého manžela naučila větu:“Ahoj, jak se máš?“ a vychrlila ji na nás, nechala nás bydlet na sadu a ještě nám poťouchle radí, ať si večer, když se budem nudit, otrháme nějaký spodky předem, nebo ať ráno začnem, kdy chcem (to ale už můžou všichni). Zatím jsme nic večer neotrhali, jednak jsme byli líní a jablka nechtěli ani vidět, druhak máme trošku pořád dojem, jestli to není nějaká habaďůra. Ale dokonce i nám pomohla a otrhala nám pět spodků stromů… takže jsme usoudili, že na nás byla taková hnusná, aby nás vycvičila, a bylo to jen na nás, páč ty prominentní už měla vycvičený.

 

No ale abych se dostala k tomu víkendu. Ten nám začal včera v sobotu o půl 3, kdy jsme skoro jako poslední (ještě teda zbyli snaživí Němčíci a černí hoši, co dřou ráno už od 6ti, kdy my si ještě chrupem) skončili na čísle 35stromů. Naskočili jsme do Egonka, já za volant, neb Tomášek si s plechovkáčema píva Export Gold rozhodl udělat malou soukromou párty, a vyrazili jsme směrem Kaweka mountains. Je to takové malé nevýznamné pohoříčko obklopené Kaweka Forestem (tedy lesem). Nevýznamné asi tak, že nejvyšší hora Kaweka J, kterou jsme se chystali pokořit, měří jen 1724m a celé horstvo vůbec, ale vůbec nevypadá větší a divomocnější než naše Krakonoše. Cesta se brzo změnila v štěrkovou divočinu a já jsem se s Egonkem a Tomáškem, který tiše trpěl, než aby mi řekl, ať zpomalím,frčela zákrutami prudce do kopce, pak zase z kopce, do zatáček… a ještě že tam nejelo nic proti, páč nemám tušení, jak bychom se na tý jedproudový cestičce vyhnuli.

Dorazili jsme až na konec cesty, kde byl parkplac, vyvoněná kadibudka s koberečkem a informační tabule.Přenocovali jsme, žádného kiwíka, kterých by mělo být všude kolem plno jsme neviděli ani neslyšeli, a ráno vyrazili. Stejně jako Češi z vedle stojící dodávky. Obloha modrá, pažák, kopce veliký, nádherný, taky občas pekelně nahoru do kopce prudký. Co vám budu povídat, nádhera!!!!!!!!! Kochali jsme se o 108 a plazili vzhůru. Na hoře na planině, kde to k malé terénní nerovnosti na této planině (nejvyššímu vrchu Hawke´s Bay) byl už jen kousíček, jsme se potkali s již se vracejícími Čechy a dali se do řeči. A jak pak jen je ten svět malej.. Oba učí ve Špindlu ve Skol Maxu, takže máme některé shodné známé, zájmy zimní také shodné a zážitků ze Zélandu taky plno. Takže než jsme si to všechno povyprávěli, zatáhlo se a slunec byl fuč. Tak jsme si dali čísla, dohodli se, že někam vyrazíme, třeba na příští výlet nebo na pívo a šli si po svých. My dobyli horu a sutiskem se sesunuli pomaličku dolů. Ještě že jsme měli ty hůlky vyšupovačky, pěkně nás brzdili. Co jsme dělali potom, to nám asi vzhledem k povětrnostním a momentálně podnebním podmínkám v Čechách budete závidět, ale byla to tečka za dnešním krásným dnem jak hrom, tak to napsat prostě musím. Na jiném konci Kaweka parku, cca 20km od místa výjezdu do civilizace se nachází horké prameny a jen tak uprostřed divočiny jsou v lese dva bazénky a v nich teplá voda jak ve vaně. A zadarmo. A tam jsme po ještě divočejších šotolinových cestách s několika brody (Egonek to všechno přeplaval!!) slavnostě dorazili, zaprášení až fuj, a hupli do vany!!! Krása!! Dole bublala řeka, nad námi zurčel horký potůček, listí vydávalo ševelivé zvuky, ptactvo si prozpěvovala, krom nás ani noha a skrz stromy svítil z modré oblohy slunec…..

 

No, nechtěli bychom mrznout!!!!!!!! :))))))

—————

Zpět