Sníh?

V dnešní krátké relaci bych chtěla zmínit pár podstatných rozdílů, jež se objevili od relace poslední. Prvním a značně podstatným rozdílem ve stavu věcí je fakt, že Nový Zéland od dnešní noci dostane první dávku umělého sněhu!!! Nepostará se o to nikdo jiný, než Tomášek! Tím se dostáváme k rozdílu číslo 2. Situace minulá – Tomášek a Terezka v Roterhamu, situace momentální – Terezka v Roterhamu, Tomášek na Mt.Ruapehu, tedy daleko na druhém ostrově. Již je zacvičen, zabydlen, vybaven stylovým mundůrem ze zázračného GoreTexu, který hned při první příležitosti začal protékat, a dnes v noci začne svou první sněhotvornou šichtu ve 3:30 místního brzce ranního času! Zéland ovládají značně teplé teploty, takže je dost událost, že se někde udělalo tak trochu chladno, aby se vůbec začalo sněžit. Tomášek se na práci těší a i přes své občasné pocity dépresy z jazyka cizího, to podle mého názoru zvládá statečně, s humorem a tak… :)

Co se mě týče, strávila jsem dva dny volna téměř nicneděláním a přemlouváním svých znavených kloubů, aby toho nechali. Už jen když vidí na dálku mé pohory (co už dávno nevypadají tak krásně jako na fotce, jíž jsem se chlubila, ale jsou v podstatě skoro hnusný… :)), tak se pocit 100krát zlámaných kotníků asi tak zdvojnásobí! Zítra začínáme procházet a prozkoumávat nové „panství“, co má být ještě prudší než to předešlé, na kterým jsem si připadala jak koza terénní v rozpacích! :) Na tenhle kus kopců máme vyhrazeno 100hodin na osobu, tedy asi 14 dní práce, a pak se snad ještě nějaký farmář lačný po vykopávačích travin najde, a já se zlomených kotníků a bolavých kolen a stehen statných  jako Anja Person nezbavím, ale zato velký peníz vydělám!! :)

Dostávám se tak k rozdílu dalšímu… a to na našem bankovním kontě. To jsem tak trávila večer u internetu a s naším kontem značně zatřásla… :) Párkrát jsem tak klikla a byli jsme o nějaký ten tisíc lehčí. Ale zase, víte vy co???? My uvidíme klokany a óperu!!!!!! Áno, áno, leteny do Austrálie jsou doma (na ploše notebooku) a náš divoký plán jak za 16 dní vidět půl Austrálie je tím tak stvrzen! Máte li něco jako mapu, nebo alespoň značnou zeměpisnou znalost, představujte si se mnou. Z Aucklandu přiletíme do Melbourne, tam nasedneme na další letoun a uletíme dalších asi 2000km přímo do centra kontinentu k samotnému symbolu celé Austrálie, magickému a uchvacujícímu kamínku jménem Uluru, nebo chcete-li Ayers Rock. (prostě jsme si nemohli odpustit nenavštívit tuhle pro domorodce a turisty všech zemí přitažlivou podívanou, když už v tý Austrálii jednou budem). V Alice Springs by na nás měl čekat auťák Rakeťák (od půjčovny Spaceships) s postelí, chlaďákem a hlavně DVD přehrávačem!!! :), jímž se přesuneme přes pouště, polopouště a buše na jih do Adelaide a podél moře přes Australské Alpy, Mt. Kosciusku (australský vrchol nejvyšší), Melbourne, hlavní město Canberru do města s nejslavnější óperou a mostem, jenž drží díky českým šroubům a nýtům. Tam své putování zakončíme, Rakeťáka vrátíme a odfrčíme zpět na Zéland pro krosničky, abychom je hned den na to znovu odbavili a nechali si na ně nalepit cedulku – Auckland – Vien…

To jsem ale odběhla od tématu…. Ať jste se představili naše veliké putování, nebo ne, nevadí, je to prostě štreka, držte nám palec, ať se cesta vydaří a my budeme konečně všem těm negramotům moc říct, že jsme klokana opravdu viděli!!! :))))))

Do té doby je ale ještě fůra času a fůra práce! Takže hoj sněžným dělům a motyčkám zdar!!! :)

Ještě malý dodatek, co si nemohu dovolit nezmínit. Kdo zná Toma a jeho seznam přečtené literatury čítající jednu knihu (Doly krále Šalamouna), měl by vědět, že i tady došlo k značným rozdílům a Tomášek svůj seznam rozšířil hned o dvě díla klasika pana Defoa a co víc, čte dál!!!!

(ono mu taky chudákovi ve volných chvílích na Ruapehu, když je venku echt hnusně – jako bylo teď poslední tři dny – a nedá se nikam vyrazit, nic jiného nezbývá). :)